Jak se Galeb stala exhibicionistkou a co je to vlastně burleska?
Galeb, prozraď, prosím, čtenářům, co je to vlastně burleska?
Velmi zjednodušeně bych řekla, že to je takový striptýz na vysoké úrovni. Je to krásné, blyštivé, plné peří a třpytek! Neuvidíte holky u tyče, kterým někdo strká peníze za spoďáry. Tanečnice se nesvlékají úplně, ale většinou do kalhotek a na prsou mají dá se říct takové nálepky, kterým se říká pasties. Často ještě se střapečky, které tanečnice na závěr roztočí.
PUBLIKUM TANEČNICE DOST ČASTO VELMI POVZBUZUJE!
Vystoupení mívají nějaký scénář, nějakou vizi. Neuvidíte však tančit jen krásné ženy, ale i drag queens, jsou velmi oblíbení! Burlesku dělají i muži - tzv. boylesque. Součástí bývají i artistická vystoupení!
Styl této zábavy pro mě byl vždycky přitažlivý. Tanci (Tribal fusion) se věnuji skoro 20 let, prvky burlesky v tanci používám běžně (ne svlékání, ale gesta, pózy, pohyby). Věnuji se dlouhodobě i výrobě tanečních kostýmů a přesně tento styl je prostě nejvíc luxusní a moc mě to baví.
Pokud se naskytne příležitost, dělám i modelku. Měla jsem příležitost dělat modelku pro Riwu Neronu. Je skvělá, šije dámské prádlo, je korzetierka. Ráda také fotím, ve smyslu fotomodelky, je to fajn a doporučila bych to každé ženě. Není pravda, že to je jen pro někoho, KAŽDÁ ŽENA JE KRÁSNÁ!
Jak na to reagovala rodina, když jsi jim řekla, že máš chuť být burleskou? A jak se k tomu staví dnes?
Já jsem jim to neřekla (smích!). Tedy můj muž to ví, nadšený z toho úplně není, ale podporuje mě. Zbytek rodiny to neví. Jsou věci, které si nechávám pro sebe. Manželovi doma netančím, ale má moc rád prádlo, které bývá součástí kostýmu.
Byla jsi už odmalička exhibicionistkou? Striptýz asi děláváš i pro svého partnera. Je tomu tak?
Určitou dávku exhibice v sobě mít musíte, pokud chcete vystupovat před lidmi. Bez toho to prostě nejde a je jedno, jestli děláte burlesku nebo modeling nebo se jinak veřejně prezentujete. A ano, dělá mi to dobře (smích).
Dá se burleskou uživit nebo pracuješ ještě na dalších projektech?
Dělám spoustu věcí. Mám normální zaměstnání, které mě baví. Studuji oděvní školu, protože to je vedle tance to další největší hobby. Jsem třeba hrdá na to, že před pár lety jsem dělala zakázkové taneční kostýmy i třeba pro burlesky a nebylo toho zrovna málo. V neposlední řadě mám rodinu. Ukočírovat všechny aktivity dá práci. Někdy si říkám, že můj muž musí mít svatozář (smích).
Mám i jiné taneční projekty, jsem koproducent mezinárodní taneční festival Tribal Prague. Řekla bych o sobě, že si jdu za svým cílem, ale jsem dost nedisciplinovaná, té mety nikdy 100% nedosáhnu, takže já se s tím nikdy neuživím. Ale o to mi nejde. Ta vystoupení jsou třešničkou na dortu, je to vyvrcholení toho úsilí, které tomu věnujete (i toho finančního). Kdysi mi moje vedoucí řekla v práci, že jsem tak trochu bohém, moc jsem jí tehdy nechápala. Teď jí musím dát za pravdu.
Mám za sebou druhý ročník Burlesque Fetish Cabaretu, který spolupořádám. Je to jiné, ale rozhodně mi pomohly zkušenosti z předchozích projektů. Obě akce byly úspěšné. Spolupracujeme se známými tanečnicemi a akrobaty. Moc se těšíme na další ročník! Je to první akce tohoto zaměření u nás a máme v plánu v tom pokračovat. Podmínkou vystupování v našem Cabaretu je fetiš kostým, zakládáme si na tom.
Netančím jen v krásných prostorech, ale jsem i fanoušek různých jiných akcí, kde byste burlesku pravděpodobně nehledali. Například Prague Fetish wekeend nebo Junktown. Jsou to oblíbené jedinečné akce, kde jsem měla možnost účinkovat. Na takové akce pak vystoupení musíte přizpůsobit jak kostýmově, tak obsahem. Takové výzvy mám moc ráda!
Živit se uměním je velká dřina, musíte být zdatný manažer, musíte se umět prodat a všechno si dobře plánovat. Ne pokaždé jsou to vyprodané sály a parádní show. Musíte počítat s tím, že nebudete mít vlastní šatnu a převlíkat se budete na WC. Musíte cestovat a ze začátku hodně investovat, než se vám to začne vracet. A to může přijít za několik let. A nebo taky nemusí, to je to riziko. Nesmíte být tuctovka!
Máš radu pro naše čtenářky, jak se podle tebe mohou stát dobrou burleskou?
Musíte chtít, musíte na sobě makat, musíte trénovat, cvičit. Musíte
mít sebereflexi a pokoru a trpělivost. Co považuji za obzvlášť důležité,
je taneční průprava. To poznáte hned, když se tanečnice umí pohybovat.
Je to vidět na první pohled. Velkou zkušenost vám přinese i pravidelné
vystupování, ale to není jednoduché, rozhodně ne v ČR. Nicméně doufám,
že se blýská na lepší časy, začínají se otvírat kabaretní podniky a
přibývá míst, kde se dá burleska vidět.
Je fajn, pokud se vám
poštěstí vyjet do zahraničí nebo se umístit i na nějaké soutěži. V
neposlední řadě je také potřeba být specialistou na PR na instagramu
nebo FB.
Jak na tebe obecně reagují ženy? Setkáváš se s nevraživostí?
Tohle se mi zatím nestalo. Spíš opačně. Kolegyni v práci jsem půjčila kostým na prodloužený víkend, protože chtěla udělat překvápko partnerovi. Fotily jsme se v tom kostýmu pak v šatně v práci, ráda na to vzpomínám. Kolegové z práce mě naopak podpořili a přišli se podívat. Byli nadšení a někteří před tím nevěděli, že nějaká burleska vůbec existuje.
Co ti burleska v životě dala a naopak vzala?
Vzala mi klidné spaní, to především. Kudy chodíte, tudy přemýšlíte,
nad vším, kde co sehnat, jak to udělat. Jdete do parfumerie a první co
hledáte jsou třpytky, jasně to nevadí, že máte už desatery a tyhle
flitrové šaty by se mi taky mohly hodit, ale mám to ráda.
Začala jsem
se o sebe víc starat, ráda se pěkné oblékám, když je příležitost,
celkově nad tím víc přemýšlím, jak lze dobře vypadat. Jsem ráda ženská.
Ale doma chodím v teplácích.
Děkuji za rozhovor
Honza